Jdi na obsah Jdi na menu

Orlovice

7. 2. 2010

Obrazek

Dědinka Orlovice patřila v pozdním středověku do majetku vojenského řádu johanitů, který řídil poměry v okolí ze svého ústředí – tzv. komendy – v Ivanovicích na Hané. Ta jim ale ke konci 13.století přestala organizačně stačit a proto se johanité rozhodli postavit nad údolím Orlovic svůj jediný moravský hrad. Sem se přesunulo celé středisko řádu, o čemž svědčí zmínka ve starých dokumentech, že v tady v letech 1328-32 pobýval johanitský velitel Pertold ze Salzy. Následovali ho v letech 1360-62 další komtuři Eringius (Radslav Řemdih z Malešova) a v roce 1392 dokonce moravský místodržící řádu Hereš. Význam hradu byl tedy pro johanity obrovský. Přesto o něj v následujících desetiletích přišli, protože z dobových spisů je známo, že král Zikmund předal v roce 1423 hrad Orlovice do rukou svému zeti, vévodovi Albrechtovi. Do opětovného vlastnictví se orlovický hrad dostal johanitům až roku 1445, kdy ho vyplatili ze zástavy. Už za rok ho ale museli znovu dát do správy brněnskému měšťanovi Michalovi Kunigsfelderovi. Po jeho smrti v roce 1450 následovala další série zástav, dokud hrad Orlov jako zpustlý nezakoupil roku 1490 biskup Jan Filipec.

Z pohledu hmatatelného výzkumu zbytků Orlova v terénu jde o nejmlčenlivější a nejtajemnější stavbu svého druhu na Vyškovsku. Když pomineme to, že před moderním archeologickým vyšetřováním lidé v okolí pozůstatky hradu doslova rozkopali (při stavbě hřbitova se zde dokonce proháněl buldozer), navíc se veškeré výsledky předválečného výzkumu ztratily. Ze zajímavých nálezů, ke kterým během výkopových prací ve 30.letech došlo, zůstala pouze kamenná koule, naznačující zřejmě válečné úsilí husitů při dobývání hradu. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář