Jdi na obsah Jdi na menu

Zbity

15. 4. 2015

              image002.jpg image004.jpg

Nad Opatovickou přehradou nedaleko Ježkovic se skrývá zalesněný prostor, uměle navršený rukama lidí zpřed dávných věků. Zatím není úplně jisté jestli to byli Keltové, kteří toto hradiště postavili nebo už jejich bezejmenní předchůdci z pravěku. Keramika, která se tu zatím našla ale patří právě jenom do jejich doby (pozdní laténské: 150 př.n.l.-0). Přilehlá svatyně společně s vesnicí, o kterých bude ještě řeč, taky prokazatelně náleží jejich kultuře.

Hradiště ale dostalo svůj dnešní název podle středověké pověsti, která jeho pojmenování „Zbity“ vysvětluje v krvavém významu „zničeni, povražděni, pobiti“. Za druhé světové války tento temný příběh převyprávěl ve své knize archeolog a spisovatel Alois Procházka tak jak ho slyšel od rychtářovského učitele (1):

image005.jpg

„Roku 1241 se rozhořely na kopcích po moravských krajích výstražné ohně, aby naráz uvědomily celou zemi, že se rozlila přes její severovýchodní hranici obávaná záplava sveřepých Tatarů. Před jejich hroznými ukrutnostmi se zachraňovalo obyvatelstvo do větších opevněných měst a hradů nebo do hor a lesů. Také lid z Vyškovska se uchýlil na blízká hradiska a ovšem i na hradisko ježkovské. Poněvadž bylo blízko nad říčkou, podle které byl přístup do hustého hvozdu snadnější, uprchlíci na hradisku se obávali, aby hlasem lidí nebo dobytka nebyl jejich úkryt vyzrazen tatarským podjezdům, o jejichž přítomnosti v kraji dávaly zprávy nejen hlídky ukryté na pokraji lesa, ale také požáry vesnic dobře viditelné zvláště za nocí rudými zářemi. Proto odehnali dobytek ještě hlouběji do lesů a sami zachovávali největší ticho. Byla však mezi nimi žena s nemocným dítětem, které ustavičně hlasně plakalo. Vypravili tedy ženu s děckem z hradiska, aby s ním zašla dále. A právě na této cestě chytil ženu s naříkajícím děckem silný oddíl tatarský slídící tu po uprchlících. Žena roztrpčená na krajany, že ji vyhostili a očekávajíc, že jí bude odměnou zachován život, prozradila úkryt a dovedla Tatary k hradisku. Nenadálým přepadem Tataři se opevnění zmocnili a všechnu posádku i s ženou a jejím děckem vyvraždili. Pro tuto pohromu se udrželo v paměti domácích pojmenování neblahého místa „Ve zbitých“ neboli v lidovém nářečí „Ve zbitéch“.“

image006.jpg

Oválné hradiště z jedné strany chrání příkré skalnaté svahy, padající do vod opatovické nádrže. Zbity byly opevněny dodnes zřetelně viditelnými dvěma příkopy jen asi 80 metrů navzájem vzdálenými, šest metrů širokými a asi metr a půl hlubokými. K nim samozřejmě patří i sypané valovité nakupeniny a tam, kde tento obranný systém končí jsou stopy po sesutých hradbách a různých přístaveb z kamene. (2)

Přestože o místě věděl už v roce 1900 amatérský archeolog Florián Koudelka, ještě v 60.letech se ve „Vlastivědě moravské“ psalo: „Na Vyškovsku jsou hojné středověké hrádky, které by všechny zasluhovaly systematického průzkumu… Mnoho archeologických lokalit tohoto druhu není ještě vůbec dotknuto, jako např. v Ježkovicích (Na zbitých trojité opevnění 600 m dlouhé)…“ (3) Výzvu přijal známý badatel Ervín Černý, který se v průběhu dalších let na místo několikrát vrátil a konečné výsledky svého úsilí zveřejnil v 90.letech. V článku pro Vlastivědný věstník moravský uvedl: „Je patrné, že jde o kdysi významné, osídlené místo, které svým významem se mohlo rovnat keltskému oppidu v trati Černov, oppidu u Lulče, nebo „Zámkám“ u Líšně. Zajímavost tohoto opevnění je znásobena dále tím, že ve vzdálenosti cca 200 m na západ od zevního příkopu nalézáme zvláštní útvar, podoby pravidelného lichoběžníka o délce stran 64x64x64x58 m. Jeho obvodové strany jsou tvořeny širokým valem místy 0,5, místy 1m vysokým … Na zevní straně útvaru, těsně při jeho základně, je zřetelná čtvercovitá vyvýšenina s výraznou centrální skleslinou, což odpovídá stopě po stavení. Domnívám se, že popsaný útvar má těsný vztah k opevnění. Velmi pravděpodobně jde o kultovní místo, temenos (ve starořečtině „posvátný okrsek“) keltských oppid (Viereckschanze) (v archeologii německý název pro „čtyřúhelníkové valy“).“ (4)

image009.jpg

Příklad „čtyřúhelníkových valů“ z německého Bavorska. Velmi podobná stavba, i když ne tak mohutná a navíc zarostlá lesem, se nachází i na Zbitech (dole).

image010.jpg

Měl na mysli stavbu, kterou ve své době nejspíš skutečně využívali místní druidové. Přestože Zbity sice na první pohled nejsou tak impozantní jako nedaleký Černov, přesto mají výjimečnost právě v tomto objektu. Někteří z vědců se přiklánějí k vysvětlení funkce těchto míst jako opevněných sídel pro keltskou šlechtu, jiní jsou přesvědčeni o náboženském významu coby posvátných okrsků, svatyň v otevřené přírodě. Jak už bylo naznačeno, mimo takto ohrazený areál Na zbitech se na jeho okraji nachází chata, kterou také postavili v keltské době a která byla prozkoumána v květnu 2006. Přímo naproti svatyni se během stejného vyšetřování místa našly stopy po vesnici s pěti usedlostmi. Keramika tady získaná byla znovu vyrobena někdy v mladší době laténské. (5)

image012.jpg

image014.jpg

Nahoře: keltská chata během archeologického výzkumu v roce 2006. (6) Dole: stav v dubnu 2015.

Zdroje:

(1) – Pověsti, paměti a příhody z Bučovska, Slavkovska a Vyškovska, Alois Procházka, 1941, str. 92-93.

(2) – Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Miloš Čižmář, 2004, str. 140-141. Vlastivědný věstník moravský, Méně známá a neznámá opevnění na jižním okraji Drahanské vrchoviny v úseku mezi Pozořicemi a Pustiměří, Ervín Černý, 1992, str. 30-31.

(3) – Vyškovsko - Vlastivěda moravská, Josef Skutil, 1965, str. 59.

(4) - Vlastivědný věstník moravský, Méně známá a neznámá opevnění na jižním okraji Drahanské vrchoviny v úseku mezi Pozořicemi a Pustiměří, Ervín Černý, 1992, str. 31.

(5,6) – Drahanskou vrchovinou ve stopách Ervína Černého, Mojmír Režný, 2013, str. 73.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář